V neděli 25. května jsme fandili Vaškovi, který se rozhodl zahájit sezónu pozvolna – účastí na Poděbradském triatlonu. V konkurenci téměř 500 závodníků si vedl výborně, a to i přes tradičně pomalejší depa (přechody mezi disciplínami) a lehkou nespokojenost s plaveckou částí. Výsledný čas 1:36 hod mu vynesl 72. místo celkově a 24. místo ve své věkové kategorii.
Trasér Zbyněk Vaška pochválil a přiznal, že při běhu měl co dělat, aby udržel jeho tempo. Začátek sezóny se tedy povedl – gratulujeme!
Druhý květnový víkend je pro mnoho běžců jasnou výzvou – štafetový závod Vltava Run, který měří neuvěřitelných 360 kilometrů od pramenů Vltavy až do Prahy. A platí to i pro běžce se zrakovým postižením, pro které je tato výzva často ještě náročnější – a zároveň inspirativnější.
Pod hlavičkou týmu Nadace Leontinka se letos na trať vydalo 12 dvojic – běžec a jeho trasér. Společně tvořili silný tým, který ukázal, že s důvěrou, koordinací a odhodláním se dá zvládnout i to, co se na první pohled zdá nemožné.
Dubnový aquatlon tradičně značí konec zimy a je první vlaštovkou letních sportovních akcí – takový symbolický otvírák sezóny. Letos se závodu, který kombinuje 400 metrů plavání v bazénu a 3300 metrů běhu v terénu kolem Chodovské tvrze, zúčastnil Adam. Ačkoliv šlo o jeho první dokončený závod, technicky vzato to byla už druhá registrace – tu první zhatila indispozice traséra. Tentokrát však vše klaplo a Adam dorazil do cíle spokojený. Svůj výkon okomentoval slovy:
V srdci norského Beitostølenu, kde hory vítají nejen sníh, ale i lidskou odvahu, se koncem března fenomenální Ridderuka (mezinárodní „rytířský týden" zimních závodů pro handicapované sportovce z mnoha zemí), jejímž vrcholem byl závěrečný závod Ridderrennet. Naše výprava zJeden na jednoho, z.s. se vydala do této unikátní zimní ligy pro osoby se zrakovým či jiným postižením – a nevracela se s prázdnou. Z České republiky se zúčastnili tito sportovci: Lucie Berková, Petra Poláková, Ema Radoňová a Václav Svoboda.
Po roční přestávce způsobené nepřízni počasí se situace letos naštěstí obrátila. 22.2.2025 se na harachovském biatlonovém stadiónu konalo 6. otevřené mistrovství ČR v parabiatlonu zrakově postižených. Příroda "hrála" s námi, slunce prozářený zasněžený stadion a pěkné sportovní výkony byly toho důkazem. Závod se jel na trati 3 x 1.5km se dvěmi zastávkami na střelnici. Zde musíme poděkovat panu Petru Kožíškovi z Policejního Sportovního Klubu Harrachov nejen za přípravu stop ale i za nezjištné poskytnutí zázemí pro účatníky. V Harrachově jsme si opravdu užili krásný zimní den.
Před rokem to nevyšlo, příroda rozhodla a nezbylo než to příjmout. Letos? Úplně jiný příběh. Roční nucená pauza je zapomenuta, byl to padesátkový víkend jako lusk. Pod hlavičkou Nadace Leontinka jsme si pořádně zazávodili. Paráda! Děkujeme!Na sobotních distancích 25 a 10 km závodilo celkem 21 dvojic - závodník a jeho trasér. Nedělní hlavní závod úspěšně dokončili Vašek a Ivoš. Kluci sice nedosáhli na časy elity ale i tak klobouček! Tak zase za rok!
Naším velkým cílem zimní sezóny je účast 4 zrakově postižených sportovců na týdnu zimních sportů Ridderrennet 2025 v norském městečku Beitostolen. K přípravě na tento vrchol využíváme příznivé sněhové podmínky v Jizerských horách. Pořádáme víkendová soustředění zaměřená nejen na nájezd spousty kilometrů ale i na nácvik zvukové střelby na biatlonovém stadiónu v Harrachově. SKOL!
Zima nastoupila až nečekaně rychle, ještě nikdo z nás neměl připravené to správné vybavení a na horách byl sníh. A sníh znamená běžky a biatlon! Máme dvě destinace, kde před vánoční zimní radovánky zahajujeme: chata Paprsek v Rychlebských horách a Černá bouda v Krkonoších. Nebylo tomu jinak ani v prosinci 2024. Středoškoláci na Paprsku a žáci základních škol na Černé Hoře. Sněhu dostatek, radosti z pohybu neméně, tak jsme toho skočili a pořádně si možnosti užili.
Pomalu se blíží konec roku 2021. Rok velmi zvláštní. Spousta různých omezení a překážek. Na druhé straně očekávání, že to přece takto nemůže být věčně! Plány jsme měli velké, vlastně stejně jako každý z předcházející letech existence spolku. Na konec jen některé se nám podařilo dotáhnout a zrealizovat.
